Bílá sobota může vypadat i takto – sluncem vybělená paluba uprostřed bílých hřbetů vln rozbouřeného moře… jen ten bílý koník v pozadí nás prozradil, není mořský. Velikonoční výlet do Klánovic se vydařil. Pán Bůh nám dopřál krásné počasí i čas na družné rozhovory.
Užitečné informace:
Přihlásit se můžete zde, nebo e-mailem na kruzik.david@gmail.com, kde vám odpovíme i na všechny případné otázky.
Tak by se dal nazvat večer ATM, který se konal v modlitebně ECM v Horních Počernicích ve čtvrtek 10. ledna 2019. Do malé modlitebny se natlačilo 70 lidí, více se opravdu nevešlo. Další, kteří přišli později již museli zůstat v předsíni a možná, že někteří i odešli. Stal se zázrak nebo přišlo probuzení? Každopádně to byla velká změna po letech, kdy modlitební setkání spíše skomírala.
Tématem čtvrteční promluvy a modliteb byla Jednota v těle (1Kor 12,12-31). Kázáním posloužil bratr Vojtěch Eliáš, kněz ŘKC u kostela sv. Ludmily na Chvalech.
Alianční týden modliteb má v Horních Počernicích již mnohaletou tradici. Vzhledem k tomu, že jsem v Horních Počernicích vyrostl, pamatuji, že již jako malý chlapec jsem s rodiči navštěvoval modlitební setkání místních sborů. K původní čtyřce sborů – CČSH, CB, ČCE a ECM se postupem času přidala i farnost ŘKC na Chvalech. Obohacením letošního roku byla účast sboru Life Church, který se do Horních Počernic přestěhoval z jiné části Prahy.
Petr Procházka
Kázání, které pronesl bratr farář ŘKC Vojtěch Eliáš:
Jednota v těle Celý příspěvek
I předvečer večera štědrého může být dramatický, zvlášť když drama začíná již půl hodiny po deváté ráno – to nemohou býti opilí! O poslední adventní neděli nám mládežníci připravili minimalistické multimediální drama Cesta za světlem. Jako předskokani se objevili naši nejmenší s Betlémskou abecedou, jehož obrazovou část ve vysoké kvalitě dodala sestra Petra J. Zde pár fotek a video pro ty, kteří si chtějí zavzpomínat, či z jakéhokoliv důvodu se té vážně veselé šarády nemohli zúčastnit.
Druhou adventní neděli jsme se již od brzkého rána modlili za ustání deště a Boží požehnání pro plánované odpolední setkání. A vskutku jakoby Hospodin nad Křovinovo náměstím rozehnal mraky větrem, ve tři hodiny po poledni byl déšť zažehnán a my jsme měli to potěšení si užít vánoční atmosféry spolu s dalšími obyvateli Horních Počernic a setkat se se zástupci hornopočernických církví, čímž celá událost získala přirozený ekumenický ráz. V malém amfiteátru v Podzámčí se postupně vystřídali malí zpěváci z Azylového domu, o něco zkušenější zpěváci a pěvkyně z hudebního uskupení Rokytka, jejichž vystoupení pak bylo zakončeno zručnou hrou malých houslistů Family Fiddlers. Nemalé organizační úsilí by bez mimořádné ochoty pěveckých a hudebních uskupení nevydalo žádné plody. Náš díky patří zejména vedoucím sborů, hudebníkům a dětem, které si ono nedělní odpoledne našli čas na vánoční písně. Všem dětem pak kromě teplého občerstvení byla nabídnuta možnost vyzdobit si a odnést vánoční perníčky. Perníčky napekli bratři a sestry z ECM a děti je pak zdobily v prostorách zámku. Děkujeme všem lidem, kteří se podíleli na organizaci, ať už před akcí, během ní či po ní. Snad tedy za rok na stejném místě o adventním čase!
De
n po první adventní neděli jsme u nás na faře měli tu čest uvítat společnost pěvců a pěvkyň z různých denominací v rámci Horních Počernic. Sešli jsme již za tmy a v intimním osvětlení zatím skromně zářícího adventního věnce jsme zpívali zhudebněné žalmy, chvály, ale i židovské písně. Spolu jsme se modlili, děkovali a chválili Nejvyššího a prosili ho o požehnání pro křesťany, aby je posiloval v jejich poslání, ale i pro obec, ve které žijeme. Kéž Boží moudrost a spravedlnost vládne našim životům!
Jsme rádi za každé takové setkání, že můžeme společně prožívat radost z nalezení jediného pravého Boha, který proměňuje naše životy. Loučili jsme se s nadějí, že v lednu se sejdeme znovu u nás na faře, a až bude světla více, pak tato tradice nalezne svá útočiště i v jiných chrámech jiných církví a společenství.
19. až 21. října proběhla v Praze každoroční konference mládeže. Po vzoru loňské konference v Jihlavě jsme konferenci pojmenovali Connected (angl.. spojeni, propojeni). Tento název se nám totiž zdál být vhodný pro každý ročník konference mládeže, nese totiž hlavní vizi, kterou jsme organizátoři vnímali, a to propojení všech účastníků s Bohem i spolu navzájem.
Celou konferencí se prolínalo hlavní téma, jímž byla otázka: Kdo jsem? Tato otázka po naší identitě byla nějakým způsobem přítomna v každém programu. V pátek večer toto téma uvedli Ivana a Petr Procházkovi, v sobotu dopoledne se nad otázkou identity zamýšlel Petr Procházka ve svém ranním zamyšlení. Během sobotního dopoledne probíhaly semináře, které byly s tématem vlastní identity také nějak spojeny. Ctirad Hrubý mluvil na svém semináři, který byl pouze pro muže, o výzvách, kterým právě mladí muži čelí, Jolana Kružíková na svém semináři pro ženy mluvila o výzvách, kterým čelí mladé ženy. Milan Mrázek měl seminář o moderních závislostech a o tom, jak si v době stále vyspělejších technologií chránit svou identitu. Jiří Unger z České evangelikální aliance měl svůj seminář zaměřený na otázku, jak odpovídat na těžké otázky nevěřících. Posledním seminářem byl seminář Petra Vaďury o tom, jak se orientovat v hodnotovém zmatku naší společnosti.
V neděli 7. října jsme v Horních Počernicích na naší faře kromě 40. výročí svatby našich dlouholetých členů oslavili díkuvzdání za úrodu. Přes velké sucho byla úroda nad očekávání hojná a děti mohly obdivovat různorodost plodů ze zahrádek našich bratrů a sester. „Tak, děti, jako z malých semínek vyrostou velké a krásné plody, když jim Bůh žehná a chrání je, tak i vás chrání a žehná vám, abyste jednou mohli naplnit úkol, ke kterému jste byli stvořeni…“ S dětmi jsme během besídky namalovali velké bludiště před farou, aby to rodiče, strýčkové a tety neměli s únikem do svých domovů tak snadné jako obvykle. A skutečně, farníci se nerozprchli, ale těšili se spolu s našimi jubilanty ze společného oběda a buchet. Děkujeme ti, Bože, za úrodu a za ruce, které připravují a tvoří krásné a dobré věci!
Ubi sementem feceris, ita mettes!
Na každé faře kromě faráře pracuje i zub času. Nejinak je tomu s farností hornopočernickou. A jak čas běží a zub hlodá, začínají farníky svrbět ruce, až už to nevydrží, vezmou do rukou pilu, vrtačku, hrábě a rýč a dají faru zas do kupy. Minulou sobotu jsme se tedy sešli a místo ztišení – našich modliteb jsme proměnili v místo činorodé práce. Něco jsme vykopali, něco zakopali. Něco vyhodili, něco zahodili. Něco ušpinili, něco vyčistili. Děkujeme všem, co přiložili ruku k dílu.
Laborabamus, sed nunc orabimus!
23. září proběhla v Horních Počernicích mimořádná akce, u níž ovšem doufáme, že se stane pravidelnou, a sice slavnostní setkání všech pražských metodistických sborů. Setkali jsme se při příležitosti nově zrekonstruovaného předzámčí, kde se s Boží pomocí a s neméně pominutelným úsilím Správy budov ECM objevil nový amfitheátr, v podstatě jen pár hodin před slavnostním zahájením. Ačkoliv několik měsíců nepršelo, naposledy při naší BBQ night, tak nyní Bůh rozestřel nad Počernicemi mračna a nechal z nich dešti dštít. Pražští metodisté našli útočiště v krásné Sloupové síni Počernického zámku a původně zamýšlené místo oslavy mohli sledovat jen z okna. Dobří biblisté však vědí, že Bůh Izraele žehná deštěm, zatímco suchem trestá, a tak sice trochu stísněni, ale o to blíže k sobě, jsme zapěli chvály Hospodinu hned v několika jazycích a žánrech. Nechyběla ani dramatická scénka ve spolupráci Počernického a Vršovického sboru. Po bohoslužbě jsme ochutnali sladkosti dovezené z celé Prahy včetně Slaného a zakousli je grilovanými červenými i bílými klobásami od J. Černého. Uspokojeni po duchovní i tělesné stránce nechali jsme děti vyslat svá přání v lampionech štěstí vzhůru k nebi, které Bůh již zbavil těžkých mraků a nechal zazářit pruhy azuru. Bohoslužba tak dostala svému názvu – Open Air.
Tak napřesrok!
